Lance - Geraltwolf

Jméno:
Lance

Přijmení:
Carter (nepoužívá)

Věk:
18

Výška:
184

Váha:
78 kg

Povolání:
Trenér dobrodruh.

Povaha:
Vcelku kliďas. Není moc věcí co ho dokáže rozhodit, na druhou stranu, pokud se jedná o holky dokáže občas dělat kraviny. Nesnáší, když někdo ubližuje jeho pokemonům a to samé jeho rodině. Jinak když se pro něco nadchne máloco ho zastaví.

Výbavení:
6 pokeballů, telefon, Pokedex, 1000 zlaťáků a batoh s věcmi. Jako spacák, hygiena a podobně. Nahradní oblečení je samozřejmostí. Nůž. Šití. Štípačky a šroubovák. Pár bandasek (aby mohl něco bráchům uvařit a mohlo se to schovat.)

Vzhled:
Oblečení jako na obrázku, akorát ne tak potrhané. Černé vlasy, atletická postava.

Pokemon:
Bulbasaur - Tackle (pouze zraňuje), Growl (snižuje útok nepřítelova pokemona)
Murkrow - Peck (pouze zraňuje), Astonish (zraňuje a může vystrašit soupeře)
Aipom - Rychlý útok, Velká rána

Cíl:
Porazit Elitní Čtyřku, skvěle porozumět svým pokemonům. Stát se skvělým trenérem.

Strach:
No...neni přesně specifikováno z čeho má strach. Fobii nemá žádnou.

Vysněný pokemon:
Arcanine

Příběh:
Narodil jsem se do jedné rodiny v Oblázkovém městě. Táta trenér pokemonu, mamina pomocnice profesora Oaka. Už od mala jsem vyrůstal mezi Pokemony a připravoval se na to, že i já jednou opustím dům. Ovšem musel jsem pomáhat doma, další dva sourozenci. Okolo mého 14tého roku jsem poznal nádhernou holku jménem Mya, hodně jsme se spřátelili a jak to tak bývá začali jsme spolu chodit. Po roce a půl se ovšem Mya odstěhovala s rodiči na sever do Pewter city.

Čas plynul a já studoval více a více o Pokemonech. U profesora Oaka jsem byl častým hostem a docela jsme se spolu spřátelili. Táta se čas od času vrátil z cest aby nám přinesl dárky a ukázal nové Pokemony které chytil. Mě se zalíbil jeho nádherný Arcanine, slíbil jsem si, že ho jednou chytím. Nakonec někdy po mích 16tých narozeninách se táta vrátil a nadobro usadil zpátky. Bohužel, má trenérská cesta ještě začít nemohla. Protože prý vyjdeme všichni sourozenci najednou. V den mích 18tých narozenin.

Takže rázem jsem dostal oba prcky na starost, mé návštěvy u Profesora Oaka byly čím dál častější. Učil jsem se u něj jak namíchat správné jídlo pro určitý druh pokémonů. Jejich charakterové vlastnosti. Vše co mi pomůže učinit ze mě dobrého trenéra. Oak se mě často ptal proč jsem nevyrazil na cestu již dávno. Já mu jen se smíchem odpovídal, že se musím starat o prcky. Čas utíkal jako voda, bráchové rostli já si prožil několik milostných románků ale stále jsem myslel na Myu. Slíbil jsem si, že ji v Pewter city najdu.

17 rok. Nejlepší roky života začínali, s kamarády jsem často mizel na celé dny a nikdo o mě nevěděl. Potom jsem se vrátil domů jakoby nic. Z těchto času mám skvělé vzpomínky na časté průšvihy které jsme s kamarády vytvářeli. Dostali jsme se daleko za oblázkové městy do Viridian city, tam jsme si udělali hodně znamých. Mimo jiné policistku Jenny, které jsme pomohli dopadnout jednoho lupiče a stejně tak sestru Joy, které jsme občas šli vypomoci do střediska. Přesto, stále jsem si našel čas na to abych školil bráchy ve spoustě věcí které jsem se naučil. Jako stopování Pokemonů podle stop, kempování, vyřezávání a podobně. S bráchama jsem vycházel skvěle akorát ve městě jsem si našel jednoho rivala jménem Tran. Dost často se stávalo, že jsme se spolu porvali a museli nás od sebe odtrhávat. Ale mě to nevadilo, bavil jsem se tím, jak se mě neustále snažil shazovat před přáteli a nakonec shodil pouze sám sebe.

A tak to šlo až do mích 18. narozenin. Které nastali přesně dnešní den. Dnes je den, kdy se konečně vydám na svojí cestu.

Obrázek:

Spoiler: